Z mých nějvětších zálib bych moh jmenovat:
Sběratelství, akvaristika, cestování, horolezectví, tramping, entomologie, pěstování kaktusů a sukulentů, hudba20. - 40.let, chov strašilek a jiných roztodivných tvorů …
Od svého raného dětství byl jsem postižen vášnivým syndromem sběratelství. Ze starých opuštěných domů odnášel jsem si často batůžky (ba i batohy) k prasknutí napěchovány různými utensiliemi, jimiž jsem byl fascinován. Staré láhve, pohlednice, hudební a pracovní nástroje, známky, plechové cedule, stříbro, porcelán… Z lesů, hor a potoků dobýval jsem v potu tváře krystaly křemenů, chryzoberylů, berylů a jiných „ylů“. V lůně přírody trhal jsem otepi bylin rozličných; jak léčivých, tak i k požeru dobytku sloužících. Ty pak stávaly se základem četných, bravurně sestavených herbářů. Taktéž sběry entomologické, kterým jsem věnoval velkou píli, mohly se pochlubiti nejednou raritou. Nebylo hmyzího druhu, jenž by v mých krabicích chyběl. Lišaj smrtihlav, stužkonoska modrá, bělopásek topolový, drvopleň cibulový, roháč, nosorožík, mravkolev a další… I první mé stání u soudu svědčilo o velké lásce k přírodě. Uměl jsem chytiti kluzké pstruhy do rukou, a nebylo-li vyhnutí, použil jsem i svůj ostrý chrup. Touto činností pomáhal jsem přežít naší početné rodině v době, kdy zrovna „nebylo co do huby“. Toto však mně zcela nepostačovalo, a tak jsem si počal pořizovati akvária různé velikosti a rozmanitého rybího osazenstva. Doma, ve škole, v přírodě – všude jsem maloval. Po kapsách nosil jsem tužky a papíry, které mi otec nosil z pošty. Byly to většinou rozstříhané krabice z balíků. Vášeň ona, dá se říct, s přibývajícími léty se stupňovala a stupňuje i nadále. Stala se i mým hlavním finančním zdrojem a mou největší životní radostí (opomenu-li moji milovanou ženu a dvě rozkošná dítka). V době té, ladiv stanice na starém radiu, bylo mi dopřáno slyšeti asi hodinový pořad s Django Reinhardtem a Stephanem Grapellim (Hot Club de France). Oněch šedesát minut swingu zařízlo se v lebku mou tak hluboko a tak citlivě, že ovlivnilo můj krok, mysl, čich, chuť, hmat, zrak, sluch na celý život. Mým dalším velkým „koněm“ stal se tramping, hra na kytaru, falešný zpěv, horolezectví a jízda na babetě. V letech posledních na každé výstavě botanické, tu odštípnu oplégr, lísteček, ba i celou rostlinku uzmu. Doma ji zasadím a s velkou láskou opečovávám. Jsou to rostliny převážně sukulentní. Tuším, že tato záliba bude mě zaměstnávati notně i v čase budoucím. Chvála bohu, neb pohyb kol rostlinstva na čerstvém vzduchu jest výborným doplněním k mému sedavému malířskému povolání. Dlužno též dodati, že v roce 1983 jsem se stal abstinentem na doživotí. Nekouřím a pro jakýkoliv zákon, zdražující alkohol či cigarety, zvedl bych hbitě ruku. V celém mém žití jsem ani zlámanou grešli v automat nehodil, ba ani kartu v dlani neobrátil.
